BLOG: O čem je vlastně focení?

posted in: Blog | 0

V tomto blogu se pokusím v obecné rovině přiblížit, co vůbec obnáší fotografování. Berte to spíš jako text od člověka, co se zajímá o fotografování, než text od někoho, kdo umí fotit – stále se to učím. Občas se někdo, kdo mě vidí s foťákem v ruce, zeptá na něco ohledně fotografie, napadlo mě proto i o focení něco zkusit napsat. Je spousta pověřenějších lidí, kteří by měli o fotografii něco říkat, ale píšu rád o tom, co mě baví nebo zajímá.

Ne každého, kdo jede na kole, považuji za cyklistu. O paní, která jede ráno do obchodu pro rohlíky na kole, budu mluvit jako o paní, která jede na kole pro rohlíky, a ne jako o cyklistce. Stejně tak je to s fotografováním. Fotografa fotografem nedělá to, čím fotí, ale jeho dovednosti, prostě to, co s fotoaparátem dokáže.

Opět použiji příměr z cyklistiky. Můžete mít k dispozici Specialized Venge Vias (nebo jakýkoliv jiný špičkový stroj) v nejvyšší konfiguraci, ale pokud na to nemáte, pravděpodobně brzy ztratíte s nejlepšími závodníky kontakt. Naopak, pokud na to máte a budete nuceni jet na low-end bicyklu se základní sadou a obyčejnými koly, nebude to úplně ono, ale v balíku se udržíte. Teprve když jste na nějakém levelu, můžete ocenit vlastnosti vámi sedlaného stroje.

No a s fotoaparáty to funguje podobně. Viděl jsem spoustu úžasných fotografií pořízených docela obyčejnými přístroji, které mě zaujaly, ale stejně tak spoustu hrozných, či snad příšerných fotek bez špetky vkusu vyfocených špičkovými přístroji za x desítek tisíc korun, které se někdo nestyděl vystavovat veřejně, ba dokonce prodávat.

Jste-li například fashion blogerka, s kamarádkou ráda (a pěkně) fotíte své outfity, které posíláte na blog a na instagram, a místo své lehoučké bezzrcadlovky dostanete do ruky úžasný Canon EOS 1D X Mark II vážící jako cihla, asi jeho vlastnosti, jako je například neuvěřitelná rychlost ostření, dlouhá výdrž baterky nebo závratná rychlost snímání, plně neoceníte. Na druhou stranu válečný reportér vyslaný do konfliktní zóny, který přijde o svou špičkovou techniku, a bude muset fotit záložní bezzrcadlovkou, kterou si s sebou pro jistotu vzal, přinese i s horší technikou snímky, o které se světové agentury poperou.

Zvládnutí technické stránky je pro fotografa pouze základem. Fotograf musí přesně vědět, jaký zvolit čas závěrky, jakou clonu nebo hodnotu ISO, kam ostřit, jak nastavit blesk, atd. Hodnota fotografa spočívá ale stejně tak i v tom, co všechno je schopen nebo ochoten udělat kolem pro dobrou fotku.

Můžete být jakkoliv technicky nadaný fotograf, ale pokud budete mít za úkol vyfotit nějakou osobnost na obálku časopisu, a uděláte to stylem, pojďte si sem prosím stoupnout, ať už to máme z krku, výsledek bude úplně jiný, než když se budete fotografovanému věnovat, popovídáte si s ním, vytvoříte si mezi sebou důvěru a on s vámi poté bude mnohem lépe spolupracovat.

Stejné je to i v jiných žánrech. Chcete fotit wildlife? Pak to asi půjde těžko, pokud nebudete o způsobu života divoké zvěře nic vědět, a to i přestože budete vybaveni 400mm objektivem, který je pro fotky tohoto typu přímo ideální. Stejné je to s krajinářskou fotografií. Asi cítíte, že pokud neradi chodíte po kopcích, o víkendu nevstanete dřív než v 9 a slovo příroda vám nic neříká, asi neuděláte překrásnou fotku východu slunce prosvítajícího skrz mlhu nad údolím.

Ti nejlepší fotoreportéři nejsou vysíláni do zemí, kde vypukla nějaká krize kvůli tomu, že umí dobře ovládat svůj fotoaparát, ale protože dokážou navazovat kontakty s místními obyvateli, dostat se přímo do centra dění, nenechat se okrást a po skončení mise se v pořádku vrátit domů.

Vždycky je lepší, pokud fotíte něco, co vás baví, nebo k čemu máte blízko. To je důvodem, proč jsem se vrhl právě do fotografování cyklistiky. Cyklistika mě baví, pohybuji se v cyklistickém prostředí, sám jsem toho na kole spoustu zažil. Když mě závod, který fotím, baví, mám pocit, že jsou fotky hned o něco lepší. Mám větší chuť si hledat dobrá místa na trati, zkoušet různé techniky, měnit ohniska, válet se na zemi v blátě.

Posledním stisknutím spouště práce fotografa nekončí, pouze se přesouvá k počítači, kde je nutné fotky zpracovat. Sportovní fotografové mají v lepším případě na své paměťové kartě (kartách) stovky fotografií, pokud byl den delší a stále se něco dělo, snadno se počet snímků přehoupne i do jednotek tisíců. Jejich úkolem je potom z takového množství vybrat relativně pár fotek, které poté pošlou do světa. Portrétní fotografové pravděpodobně nebudou mít takové množství nafocených snímků, o to větší péči musí každému z nich věnovat.

Surové fotky z digitálních fotoaparátu (tzv. RAWy) jsou většinou mdlé, barevně nezajímavé. Ten, kdo je zpracovává, zpravidla musí aplikovat nějaké celoplošné úpravy, zkontrolovat, aby byla fotka barevně i světelně vyvážená, nikde nebyly přepálené jasy, ani temné stíny. Nejde žádná kouzla, je to proces obdobný s vyvoláváním fotografií v době analogové. S úpravami se to hlavně nesmí přehnat. To pozoruji hlavně u fotek některých krajinářů, jejichž fotky jsou možná na první pohled líbivé, ale někdy jsou barevně tak mimo realitu, že pomalu přechází v kýč.

Něco jiného jsou pak úpravy lokální, různé retuše, zeštíhlování, přidávání svalů, zaměňování osob, manipulace. Na fotografování mě baví zaznamenávání a zprostředkovávání reality, nikoliv její měnění a vytváření reality nové. S takovými úpravami, zejména pokud se objevují ve veřejném prostoru, aniž by z toho jasně vyplývalo, že nejde o realitu, mám etický problém. Nemyslím samozřejmě koláže, jejichž úkolem je pobavení a každému je jasné, že jde o koláž.

Pro fotografa je nejdůležitější mít nějaké elementární estetické cítění, dobrý odhad, vědět, co bude vypadat dobře, a co ne. Důležitý je cit pro fotografii, mít to takzvaně „v oku“. Cit pro fotografii se dá získat jedině tím, že budete fotit, fotit, fotit, získávat inspiraci u ostatních (to neznamená je ve všem kopírovat) a snažit se být co nejkritičtější k tomu, co jste již vyfotili a snažit se vymyslet, jak to udělat příště líp. To, čím kdo fotí, není tak důležité, úžasné fotografie přeci vznikaly přeci již v dobách dávno před rozšířením digitálních fotoaparátů. Jenom to bylo o něco těžší.